Velikonoční tradice

Kdy tradice chození s pomlázkou vznikla, není přesně známo, ale už ve 14. století se o ní zmiňuje pražský kazatel Konrád Waldhauser. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci. Lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali.

O velikonočním pondělí vstávali děti, chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy a dávala ozdobená vajíčka. Dříve se šlehalo pomlázkou také o "odplatném úterý", kdy děvčata oplácela hochům.

Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.

Zvyk darování vajíček zavedli pravděpodobně Egypťané během svátků rovnodennosti. Vejce se zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je stará 2300 let.

U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce (tzv. pouchy nebo vejdumky), která sloužila především jako dekorace. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Nyní je zvykem koledníkům dávat i dárky a starším hlavně alkohol.

K malování vajíček se váže legenda. Při putování po světě zavítal Ježíš se svatým Petrem do statku, kde prosili hospodyni o kousek chleba. Žena však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice. Seběhla do kurníku, sebrala vejce, upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

Vejce je od dob pohanství symbolem nového života; plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení (protože obsahuje zárodek života); životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara; bezpečí (díky skořápce) a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. Vejce se také přirovnává k hrobu, který skrývá život, jde tedy o symbolické spojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním.

Za typické barvy pro Velikonoce se považují červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Koncem 19. století tyto zdroje nahradila chemie. Červená barva ochraňovala podle pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život.